NĚCO MÁLO O FOCENÍ

MICHAEL STANOVSKÝ

» foťáky - 2010 - 2015 - fotky

FOŤÁKY

Na focení jsem měl od dob studií Prakticu LTL s několika objektivy od dederónského Cajze z Jeny (Web Carl Zeiss Jena), měl bych ji asi dodnes nebýt toho, že se mi jednou v třiadevadesátém ve Španělsku rozpadla po posledním filmu na prvočinitele. Téměř doslova, považuje-li se prvočinitel za čtvrtinu až desetinu foťáku. 

Tak jsem si ve frcu koupil Pentax MG (byl to sice úplný automat − na rozdíl od Prakticy, která byla téměř úplný manuál, ale když člověk chce, tak cokoliv zneužije k čemukoliv). Mělo to "superobjektivem" Telesor 35-135/3,5. S tím jsem dělal Norsko.

První půlrok to byl to opravdu superobjektiv, ale pak se mi vyviklal a přestal kreslit. To se bohužel stalo na mé pouti po Arábii a Izraeli. Několik opravářů jej odmítlo spravit, tak jsem ho vyhodil a pořidil si nový Soligor 28-105/3,5-4,5. A ve frcu u Pazdery v Praze ve Vodičkový ulici za pár stovek ještě záklaďák Rikenon 50/1,7. S těmi jsem dělal Island

Pak mi to ukradli nějaký lumpové v Rize. Naštěstí jsem v té době vyhrál v jakési soutěži u Fotolabu kompakt Minolta. Napřed jsem jím pohrdal a pak jsem zjistil, že je to docela skvostný stroj (28-75/3,5-8,9) s makrem a infračerveným třípaprskovým zaostřováním se spoustou dalších funkcí. S tím jsem fotil ve Finsku, když už ti rižtí mafiáni chtěli můj Pentax.

Před další cestou do Norska jsem si pořídil fungl nový Pentax MZ30 s šíleným Pentaxovým zoomem 28-200/3,8-5,6 (pan fotograf Karbusický mi na workshopu tvrdil, že není od Pentaxe, ale že to je nějaký Tamron nebo co, nejspíš má pravdu, jenomže na rozdíl od origoš Tamrona to má SMC vrstvy). Bohužel to je to objektiv kompromisů. 

Jo, ještě jsem si od Škody z frcu ve Vodičkový přinesl ruský rybí oko. Těšil jsem se na finský jezera rybím vočičkem focené… jenomže jsem zapoměl, že MZ30 odmítá pracovat se starými ne-auto objektivy. Takže s rybím vočičkem byly kapku trable. 

Dlouho jsem šilhal Pentaxový MZ5. Na jaře 2002 jsem si jí koupil v krámku pana fotografa Karbusickýho (www.photorevue.cz). Jednak je to tam levný, jednak mi dává coby absolventovi jeho fotografického workshopu nějakou slevu. A k tomu objektiv Pentax SMC 28-70/4. Karbusický mi tvrdil, že je to vzhledem k ceně dost skvostnej objektiv. Zdá se, že ano. 

Až na to, že se mi z něj na cestě do Rumunska vypadla přední čočka. V opravně mi řekli, že jsem s nim musel praštit o skálu. No to je pitomost, vím jak se choval a jak mi umíral pod rukou. Ale vysvětlujte to opravářovi. Má svou hlavu a záruční opravu neudělá, když se mu nechce. Takže do FOTO-servisu v pražské Lucemburské ulici určitě už nepůjdu. Kvůli devíti stovkám se s nima hádat nebudu, víc mě štve, ten objektiv spravili blbě, celej se viklá. Pravděpodobně se už vylepšili, ale zásada je zásada.

(Doplněno 2015: Nic mě nenutí chodit sem. Foťáky Nikon a Panasonic, které teď používám, mají značkový servis jinde a věci po záruce opraví spolehlivě pan Francírek v Pardubicích. A kdybych měl nějakej problém, zajdu za pardubickým Petrem Moškem (fotograf, galerista, majitel fotoobchodu, ten už nějak poradí.

No a před tím Rumunskem jsem si udělal ještě jednou radost a koupil superširokáč Cosinu 19-35/3,5-4,5. Ten jsem si tedy opravdu zamiloval. Otázka, kdo to vyrábí, v jednom fotografickém časopise jsem ho viděl ve stejném provedení od Voigtlangera a ještě od někoho. To je jedno, stejně je dobrej. Za necelých deset tisíc − nekupte to. I Petr Baran z brněnský JAMU si s ním lebedí. Ale zase jsem někde četl, že to sice jsou stejný objektivy od bůhvíjakýho výrobce, ovšem Cosina si vybírá ty lepší a Voigtlanger ty horší. Podle toho určujou cenu (asi ve světě, u nás moc ne… )

Takže teď mám brašnu plnou foťáků a všechno nepotřebuju.

(Časem se vše změnilo, přešel jsem na digitální techniku a na Nikona, takže jsem tu všechno radši přeškrtal)

tělo:

Pentax MZ5N

objektivy:

Zenit − Zenitar MC 16/2,8 fish eye
Ricoh − Rikenon 50/1,7
Cosina − AF MC 19-35/3,5-4,5
Pentax − AF SMC 28-70/4
Sigma − AF APO macro super 70-300/4-5,6

kompakt:

Minolta Riva 75w 28-75/3,5-8,9 macro

Taky nevíte, co to je APO? Já už jo…


» foťáky - 2010 - 2015 - fotky

2010

Trochu jsem experimentoval s prvními (a levnými) digitály. Nějak se mi do toho digi moc nechtělo, tahat po Laponsku na vozejčku malou elektrárnu kvůli nabíjení baterek... A navíc poměrně dlouho stály za prd. Ale pak to ruplo, Nikon doprodával původní D70 se slevou, slušný filmy začínaly být drahé, navíc kdo to má pořád skenovat. Tak jsem přezbrojil na elektroniku.

Je pravda, že jsem chtěl zase Pentaxe – kvůli objektivům. Ale pak mi došlo, že vlastně není velký důvod. Při dvoutřetinovym čipu je tlustý sklo málo širokoúhlýa dlouhý sklo zbytečně dlouhý. Nemluvě o tom, že filmový objektiv nemusí být zrovna vhodný pro digitál,alespoň před pěti lety (dneska už je to kapku jinak). Takže jsem nakonec skončil u těch Nikonů (už ani nevím proč mě Canon neoslovil) – mám teď zrcadlovka Nikon D80. Zezačátku tomu říkali poloprofi, dneska lepší amatér. Je to ale relativní, nesmí se to označení brát moc vážně. Před deseti lety se říkalo "profi" tomu, co mám dneska v telefonu :-)

Profi foťák není jen o rozlišení. Ono asi zase tak moc nezáleží na tom, zda máte 20megový foťák, nebo jen 10megový. Teda pokud nechcete dělat superfotografie supervýstavní velikosti. Ale těch 10 megapixlů stačí. Je spíš potřeba, aby to fotilo rychle a nemělo velký šum. Zbytek kvality zařídí objektivy. s levným širokorozsahovým sklem dobrou fotku neuděláte.

Jenomže dobrý fotograf dokáže fotit dobře i s legendárním ruským foťákem LOMO. Nebo s kompaktem. Drahej foťák ale fotí nějak líp. Žena má D300 a je to znát, když ho mám v ruce. Hlavně je rychlý, líp ostří, člověk má skoro pocit, že drží v ruce starou dobrou filmovou zrcadlovku. Akorát je to 3x těžší...

Objektivy zase nemám tolik super. Pořídil jsem si hodně široký sklo od Sigmy (mám to rád), dlouhý sklo od Sigmy, záklaďák jsem měl od Nikonů – ale tahat těch 5 kilo (brašna, filtry, ...) na měsíčním čundru po Laponsku se mi pořád nechtělo. Dobře se s tím fotí, ale je to těžký.

Tak jsem si ještě přikoupil Lumixe FZ28 od Panasonicu. Docela slušnej foťák. Na tu bídu superzoomů... Má to sklo od Leicy – marná sláva, Leica ty objektivy umí. Na to, že jde o hodně širokorozsahový objektiv až moc dobře. A u Panasoniců docela zvládli čip – při nižší citlivosti je i bez viditelnýho šumu. Nezvládli rychlost, nezvládli elektronický hledáček, fotit nějakou reportáž tím moc nejde – jenomže za svých toulek po dálném Severu tu rychlost oželím.

Takže teď na expedice s sebou vozím jen tohle. Argument 40 deka (Lumix) proti třem kilům (zrcadlovka, objektivy, baterky, filtry...) při více než pětadvacetikilovym batohu na zádech přece je jen přesvědčivý.

Ještě jsem naznačil problém baterek. Spotřeba dnešních digitálních foťáků je přece jen sofistikovanější, než dřív. Ten Panasonic Lumix (na to, že má jen elektronický hledáček) zase tak moc nežere. Týden s baterkou vydržím. Tak jsem si koupil čtyři. Navíc jsou dost lehké.

Zrcadlovka je taky docela šetřivá, možná ještě víc. To bude tím, že nemá live-view a čip zapíná jen na focení, kdežto kompakty a superzoomy jej napájejí stále. Takže pak poměrně velká spotřeba zrcadlovky (přece jen sklápět zrcátko a pohánět mechanickou spoušť něco sežere) obstojí, protože hledáček je optický a na displeji se mi fotka zobrazí jen na dvě vteřiny – na to abych zkontroloval přepaly to stačí.

Časem napíšu ještě něco...


» foťáky - 2010 - 2015 - fotky

2015

Na své stránky nemám čas, znáte to s tou kovářovou kobylou, tak jen stručně. V zásadě používám čtyři foťáky + mobil. Ke všem jsem si pořídil náhradní 2-3 baterky, takže teoreticky vydržím necelý měsíc bez nabíjení. Na expedice do divočiny skvělé!!

Mobil Samsung S4 mini – je natolik dobrej, že jsem s sebou přestal nosit malej foťáček (zápisník). Fotka se z toho dá docela udělat, samozřejmě malinkej čip není na bůhvíjaký focení, ale nějakou tu pohlednici z toho (zvláště je-li dost světla) to udělá také. Dokonce umí zaostřovat. To je moc dobré.

Zrcadlovka Nikon D7100 – tu mám na pořádný focení. Na expedice a čundry jí s sebou netahám. Je těžká a potřebuje příslušenství. Po dlouhé době mě začal zlobit Nikon D80, tak jsem inovoval na D7100. Moc teď se zrcadlovkou nefotím (fotím hlavně na cestách a tam se mi nechce nic tahat), ale zase jí nemít je škoda. Nikon má několik řad, cenově zajímavá je D3xxx, ale když jsem se podíval, co to umí/neumí, tak se mi do nich nechtělo. D7xxx je pokračovatelem řady původních D70, 80, 90,... má to všechno, co chci, bohužel to má i větší rozlišení, což zase tak moc nechci, ale taková je doba. Hodně se ale vylepšil oproti D80, nemluvím o live videu, ale třeba lépe ostří, atak. Je rychlej.

Nejčastěji používám objektivy:
stabilizovanou Sigmu 18-200mm f 1:3.5-6.3 (kompromis mezi cenou a kvalitou)
moji nejoblíbenější Sigmu 10-20mm f 1:4-1:5.6 (zajímavé podání na tu desítku mm)

Superzoom Panasonic Lumix FZ28 – fotky z toho nejsou o moc horší, než ze zrcadlovky, přece jen má dobrý sklo od Leicy. Na expedice jako dělaný. Je to ale foťák kompromisů, pomalý. Nicméně to má hledáček (byť elektronický) a jdou na to našroubovat filtry. Ale když člověk ví, co to umí a neumí, tak se přizpůsobí. Koukal jsem, jestli by nebylo něco lepšího v téhle kategorii, a zjistil, že za tyhle peníze (a s požadavkem hledáčku a filtrů) si pomůžu jen málo za hodně peněz. Mé myšlenky začaly směřovat jinam – viz Nikon Coolpix.

Kompakt Nikon Coolpix S7000 – loni jsem v záchvatu lehkého pominutí mysli a minimalizace váhy baťohu usoudil, že bych si mohl koupit ještě něco menšího a lehčího, než toho Lumixe. Po dlouhém vybírání jsem skončil u Nikona. Docela dobrej, i když kvalita fotek není taková, jakou bych si představoval. Ještě všam mám rezervy v nastavení. Bohužel to nemá hledáček, na displej fotit moc neumím, o možnostech filtru (polarizáku) ani nemluvě. Ale co, váží 15 deka, dá se nosit jako mobil na opasku. Takže na další expedici se rozhoduji mezi ním a kupodivu opět zrcadlovkou.

Rollei ActionCam S6 – před pár lety mě nadchlo time-lapse (časosběrné video). V té době to uměl málokterý foťák, ale sportovní kamerka Hero GoPro ano. O sportovních kamerách nadšeně pěl i Vašek Sůra (náš polárník), takže jsem si to GoPro nakonec koupil. Časosběrných videí jsem nakonec moc nenafotil/nenatočil, ale na druhou stranu to byla malinká lehoučká kamerka, dost dobře fotila, můžu jí nosit v kapse od košile – a ještě ke všemu má superširokoúhlý objektiv. Na expedice docela dobrý přístroj. Takže jsem jí nakonec používal trošku k něčemu jinému, než k jen k time-lapse. Po čtyřech letech mě opustila, takže jsem si pořídil jinou. Dneska to už vyrábí kdekdo, kvalita obrázků je dost rozmanitá, nakonec jsem dal na recenze, posoudil výdrž na baterky a koupil Rollei ActionCam S6 za cenu poloviční, než je nové GoPro. O kvalitě zatím jen přemýšlím.

Camera Obscura – tak tohle ještě nemám. Camera obscura aneb pin-hole kamera aneb dírková komora. Chtěl bych s tím začít experimentovat. Dvě možnosti – buď místo objektivu na zrcadlovku dát krytku a do ní prtopíchnou díku, nebo slepit třeba Dirkon, který před cca čtyřiceti lety vyšel v časopise ABC a fotit na film. Anebo třeba vzít krabici od bot (nebo raději kulatou plechovou škatuli od sušenek) a fotit na klasický bromostříbrný fotopapír. To mě teprve čeká...


» foťáky - 2010 - 2015 - fotky

FOTKY – film

Obrázky ze Severu

Norsko
Norský fjord

Island
Islandský kaňon
řeky Jökulsá á Fljöllum

Island, Skogafoss
Islandský vodopád Skogafoss

Černý fotky jsem fotíval Prakticou na Orwo NP22, Fomu 21, posléze Fomu 100, vyvolával v ředěnym Rodinalu a fotky dělal zase na Fomu.

Co jsem se přestěhoval do nového bytu, neměl jsem vhodnou koupelnu a fotky si nemohl dělat sám. Trpěl jsem. Tak jsem si o jedněch vánocích koupil dárek − barevnou inkoustovku Canon, několikrát vyměnil za lepší, dnes máme doma Epsona. Inkousty se dají dolévat. Ceny tisků se dnes (2015) od minilabů ze se tolik neliší. Kvalita papíru také ne, ale něco to stojí.

K tomu  je ale potřeba scanner.

Nešetřil jsem a pořídil pořádný filmový scanner, skoro ten nejlepší (a určitě nejdražší), co byl na trhu. Od Nikonů. Sice dneska skoro každej placatej scanner umí i transparentní předlohy, chlubí se velkým rozlišením, ale jsou (a asi navždy budou) to jenom hračky. Můžou vám film nascanovat i v digitálním minilabu, ale to stojí také za prd.

První filmový scanner jsem si půjčoval z Hokej Pressu – docela dobrej Polaroid tuším 3800dpi, pak jsem si koupil svůj Microtek ScanMaker 35t plus, necelé 2000dpi a byl hodně pomalý. Další byl za dost peněz první pořádný s velkou denzitou Canon FS4000. Měl 4000 x 4000 dpi, barevná hloubka 42 bitů a optická denzita D3,5 (měřeno klasickou metodou bez softwarových úprav). To bylo ve své době skoro na hranici profi přístrojů.

Nakonec jsem všechno prodal i koupil toho Nikona Super Coolscal 4000, rozlišení 4000x4000 dpi, denzita D4,2. A k tomu roll kazetu, abych mohl scannovat celej film najednou. Úžasná úspora času. Tady je pěkně vidět, že člověk nemá být šmudla, ale rovnou si koupit něco pořádnýho. Maminka říkala, že nikdy nebudu mít tolik peněz, abych si mohl dovolit kupovat levný věci. Stálo mě to dost před 50.000 korun.

Barevný fotky jsem fotil na Kodaky (převážně Supra 400), pak jsem přešel na Fuji. Diáky pak na Fuji Sensie. Vyvolává mi to pan Eliáš v Pardubicích na kulatym rohu − když si dá bacha tak i docela dobře. Je ale dobrý si koupit bazmek na vytahování konců filmů z kazet, nejlépe umělohmotnej, třeba Jobo. Oni ve všech minilabech na to prděj, mají vytahovač s kovovými lamelami a v 50% případů drbnou do kazety a pak jsou na filmu drápance. Filmy jsem si scanoval sám, to jsem už napsal.

Pak už je potřeba jenom nějaký ten volný čas a dělat na fotkách. Žere to čas, s fotkama je třeba si pohrát, výřez, tonalita...


» foťáky - 2010 - 2015 - fotky

FOTKY – digi

Ještě jsem tu měl kapitolu o tom, jak nemám rád digiťáky, jak s sebou nechci tahal pojízdnou elektrárnu a tak. Jenomže to jsem psal kolem roku 1997. Doba pokročila, tak jsem to raději smáznul.

Dneska už fotím jenom na digitály, uvidím-li ve skříni filmovýho Pentaxe, jenom slzičku zamáčknu.

Co k digi fotkám poznamenat zajímavého?

Jsou desítky dobrejch programů na jejich zpracování, jsou stovky dobrejch návodů, jak co udělat. Takže se vracím ke svému starému rčení – technicky kvalitní fotku na moderním foťáku udělá kdekdo. Fotku, na kterou se dá koukat můžete udělat i na méně dokonalém stroji. Zvláště pak, budete znát jeho limity. Ale co je hlavní – umět se koukat. A o fotce přemýšlet. Někdo to má v hlavě zařízené tak, že nad tím moc přemýšlet nemusí. Každopádně je to dobré zkusit.

Největší starost mám s vyráběním fotek. Jak s nimi na papír? Do fotoknihy? Nechat jen na počítači? A kde vzít čas, na zpracování desítek tisíc obrázků?

Hodně teď promítám svoje fotky na různých přednáškách a besedách. Takže na ten zbytek nemám čas...

 

All Rights Reserved © Michael Stanovský, 2002-2017, telefon: 603 538 168, mail: michael@stanovsky.eu