Islandskej kraj

Motto:

Nechci nikdy vidět, nechci nikdy slyšet ten Islandskej kraj.
Mý šedivý vlasy mi za pravdu daj ...

Má zem je krásná jako jako stín červených borovic .....

To první napsal Wabi Ryvola ve své písni Trail to Island jako bezprostřední reakci na hrůzyplnou cestu na T.O. Island.
To druhý napsal jaho brácha Miki ve své písni Island když už tam byli. Ta první píseň je trampská odrhovačka, ta druhá se stala hymnou T.O. Island.
Jak rozporuplné. Ovšem jak podobné skutečnému Islandu .....

ISLAND
  Reykjavík
  Sopky
  Termály
  Jezera
  Řeky
  Vodopády

NORSKO
  Hory
  Oslo
  Nord Kapp
  Lofoty

Severské listy

Home

Mapa IslanduIsland
Stát snad s nejstarší demokracií na světě. Leč dlouho nesamostatný. Osídlen Vikingy z Norska 874. Roku 930 ustavena republika s nejstarším parlamentem na světě (v Þingvelliru). Křesťanství přijali na zasedání parlamentu v roce 999. 1262 podmaněn Norskem, ve 14.stol. pod dánskou nadvládou, Kalmarská unie, dánská kolonie. Od 19.stol. součást Dánska, 1918 plná nezávislost, 1944 samostatnost - republika.
265.000 obyvatel, 103.000 km2, 11% pod ledovcem (Vatnajökull je třetí největší na světě, po Antarktidě a Grónsku), 20% je neúrodná láva. Island leží v místech, kde se stýká evropské a americké plato, takže se při troše dobré vůle dá říci, že půlka je (geologicky) v Americe, půlka v Evropě. Platí se tu korunama, jedna Islandská je necelá půlka naší.
Island je krásnej a šílenej zároveň. Díku Golfskému projdu (obtéká jej z jihu) je tam relativně teplo (v zimě) a prší (pořád). Díky sopkám je tam spousta teplých pramenů (Island má tisíce skleníků a patří mezi největší exportéry banánů v Evropě), smradů (sirné prameny, výdechy, solfatary), lávy a popela (tam nic neroste, protože se v tom neudrží žádná voda, a to, jak je známo, vegetaci docela vadí). Lidé žijí převážně na pobřeží, živí se rybolovem a mražením (těch ryb), pěstují ovce, koně, trochu krav a trávy. Všechno dováží, včetně dřeva. Kromě banánů a ryb a sopečného popela a oblázků asi nevyváží nic.
Pojedete-li za podzimního sychravého dne, za mlhy a mžení na Mostecko a budete se toulat měsíční krajinou, je to skoro to samé. Ale občas se na Islandu najdou i hezčí scenérie, a tam jsme jezdili my.
Na Islandu mají silnice. Než bouchla (na podzim 1996) sopka pod ledovcem Vatnajökull, vedla silnice číslo 1 (jediná první třídy) kolem celého ostrova. Teď několik kilometrů chybí, prý brzo povede už zase kolem dokola. Asi polovička je už vyasfaltovaná. Silnice druhé třídy vyrobili několikerým projetím buldozeru, nasypáním a uválcováním štěrku. Údržba se dělá týdně převážně zametáním. Silnici třetí třídy projeli jenom tím buldozerem. Udržují ji pravidelným projížděním jiného buldozeru. Až na to, že jde o silnice úzké, jsou docela rovné, a naše Karosa po šotolině jezdila chvílemi i devadesátkou. Pak tu mají ještě vnitrozemské jeep-road. Hodí se jenom pro limuzíny z rodu jeepů, landroverů a jiných čtyřkolek. Někteří tam jezdí na kole. Blázni i vnotrozemím. Jednoho takovýho jsme potkali. Uměl česky a neměl co jíst, protože všechno k jídlu sněd a pneumatiky mu nechutnaly. A víc jídla by zase neuvezl. Prostě bláznivý Čech z Čech.
Místo šutrů se na Islandu používá sopečný popel (to jest prach a oblázky). Spíš, než silnici, se to podobá šmirglpapíru. Jak dopadnou pohorky po 14 dnech islandování se můžete přesvědčit na vlastní oko.
Reykjavík,
 Photo by (c) Rafn Hafnfjörd

Reykjavík, sídlo vlády, Photo by (c) Michael Stanovský, 1996

Reykjavík   *    sídlo vlády
Hlavní město Islandu - na západním konci ostrova. Má asi sto tisíc duší, sídlí tu paní prezidentka s vládou dohromady v takovém malém domečku uprostřed města vedle rušné ulice. Mají tu parlament, pár kostelů a óbrovský vodojem na termální vodu. Tu sbírají v celé oblasti Reykjanes, tahají to až z padesátikilometrové vzdálenosti. V Reykjavíku jí demineralizujou (asi to příjde levněji, než sekundární ohřev) a posílají zpátky do ústředních topení a do vodovodů v celé oblasti. Zpátky jí už nevedou, proč taky, když ze země vytéká teplejší.
Námafjall, Photo by (c) Michael Stanovský, 1996 Termální oblasti
Geotermálních oblastí je na Islandu děsně moc. Zlé jazyky tvrdí, že stačí (téměř kdekoliv) zarazit trubku do země, napojit na ní ústřední topení a skleník a je vystaráno. Ve skutečnosti to nebude tak růžové, třeba v Reykjavíku svádějí horké prameny ze šedesátikilometrových vzdáleností.
Hekla, Photo by (c) Rafn Hafnfjörd Sopky
Na obrázku je sopka Hekla, údajně dosud činná. Sopky jsou na Islandu všude. Vyfoťte cokoliv a určitě tam byla nebo bude sopka. Ale na druhou stranu si nemyslete, že je to jako v pekle, že se všude vaří a bublá láva. Dokonce ani nemí pravda, že každá sopka má kráter na kopci. Hekla soptila pět let před naším příchodem, ale na vršíčku jsme sotva našli teplejší místečko. Všude tam byl sníh a led a zima a mlha a vichřice.
Krafla zase není typická sopka, spíše pohoříčko. Krátery jsou na rovině pod horou.
Hvannadalshnúkur, Photo by (c) Michael Stanovský, 1996 Hvannadalshnúkur
Vidíme nejvyšší horu Islandu, Hvannadalshnúkur (2119 m n.m.). Byl jeden mála slušných dní na Islandu - u rezervace Skaftafell. Údajně činná sopka, ale pod mnoha metry sněhu. Člověk se posmíval. Na konci roku 1996 nás smích přešel, protože právě taková sopka tam bouchla. A pěkně pod ledovcem, a překvapivě rychle vyráběla krychlový kilometry vody, který pak vytekly a vzaly s sebou všechno, co bylo v cestě.
Skogafoff Řeky a vodopády
Svartifoss - 60m vysoký, údajně nejhezčí vodopád na Islandu.
Řek a vodopádů je Island plný. Řek je na Islandu tolik, že kdyby všechnu jejich energii přeměnili v elektrárnách na eltekřinu, tak by značná část Evropy mohla mít vystaráno. Protože je Island vlastně kus čediče čouhající z moře, na něm trochu sopečného popela a žádná hlína, tak všechna voda, co naprší, také hned odteče.
Mývatn, Photo by (c) Michael Stanovský, 1996 Jezera
Na Islandu je řada jezer, ale největší a nejkrásnější jsou Þingvallavatn a Mývatn (jezero much). Probíhá tudy tektonický zlom mezi Evropou a Amerikou. A co teprve ledovcová jezírka a laguny ...
Karosa na Islandu, Photo by (c) Michael Stanovský, 1996 Karosa
Tak tímhle jsme objeli Island. Za volantem byl Pepa Bečka z Trhových Svin, samohyb patřil ČSAD. Připadá-li Vám levý bok autobusu (to je ten napravo) trochu pochroumaný, máte pravdu. Již 5 km za našimi hranicemi, v polské Sklářské Porubě, to pod nás napasoval opilý Polák ve svém, tehdy Wartburgu, dnes již hromadě šrotu. Bus vydržel, Polák taky ("zpitý ako baran", jak tvrdili polští poldové), Wartburg ne. Po světě jsem cestoval lecčíms, pohodlnější bus jako Karosa neznám. To je výjimečně pravda.
loď Norröna Norröna
Tahle loď jednou týdně vozí náklad lidiček na Island. Objíždí to z Dánska přes Faerské ostrovy do Norska, do Bergenu, zpátky na Faerské ostrovy a na Island. Přistává na úplně opačném místě Islandu, než je Reykjavík. A potom pluje zpátky na Faerské ostrovy a do Dánska. To jí trvá přesně týden. Je to hrozná otrava jet na takový lodi mnoho dní. Nemáte-li kajutu, spíte na nejhoupavějším místě lodi a půl cesty je Vám blbě. Máte-li kajutu, tak Vás to zase přijde skoro dráž než létadlem.
Pohorky po Islandu, Photo by (c) Michael Stanovský, 1996 Pohorky Botas
Byly skvělý. Po deseti letech vynikajících služeb v normálních i nenormálních Evropských Krajinách jsem obrousil podrážky o sopečný šmirglpapír. A nitě a provázky, kterými český švec boty sešil, sežral sopečný prach skoro úplně. Do bot sice silně teklo, ale i odtékalo. Ale podrážka držela až do posledního dne.

© Michael Stanovský, 1997-2006