Jaro v RUMUNSKÉM BANÁTU (květen 2002)

MICHAEL STANOVSKÝ

Banát je oblast v jihovýchodní Evropě, rozkládá se v Rumunsku a Srbsku (Vojvodině), zčásti i v Maďarsku (Czongrád). Do srdcí našinců se vryla ta rumunská část proto, že tam žije početná skupina Čechů, před dvaceti lety ještě způsobem, jak bylo v devatenáctém století na našich vesnicích zvykem.

Velmi stručné dějiny: Ve starověku byl Banát obýván Dáky, od roku 106 pod římskou nadvládou, v 6. století sem přišli Slované, v 9. století byl připojen k Bulharské říši. V 11. století se oblast dostala pod sféru vlivu Uherska. V letech 1552 až 1716 patřil Turkům (Osmanské říši), území bylo vylidněno a zůstali tam akorát předci Jožina z bažin v nekonečných bažinách.

Za vlády Marie Terezie byl Banát znovu osidlován, zájem byl zejména osídlit jih, protože tam hrozily útoky od Turků a císařpaní a císařpánové měli zájem využit domorodé obyvatelstvo jako hraničáře. Roku 1779 byl Banát připojen k Uhersku a v polovině 19. století využili Češi a Němci nabídku osvobození od daní za to, že tam budou bydlet a pracovat. V rumunském Banátu založili Češi vesnice Gerník, Rovensko, Svatou Helenu, Bígr, Eibentál, Šumice a Svatou Alžbětu (již zanikla).

celá moje fotogalerie

Ještě za Komančů tuhle malebnou část jižní Evropy objevil Vilda Dvořák a začal tam pořádat výpravy s Žankem Kudrnou (brněnským to Cimrmanem). Zájezdy tam cestovka Kudrna dělá stále (to není reklama, ale velebení, pro Kudrnu jsem skoro 20 let pořádal a průvodcoval jejich/moje zájezdy na sever).

Dneska tam jezdí kdekdo, hodně se o tuhle končinu stará Člověk v tísni, na jejich stránkách www.banat.cz si můžete najít kontakty na místňáky, domluvit si bydlení, stravu i dopravu a zorganizovat si cestu do Banátu po svém.

Dneska je v Banátu víceméně bída, schopní a silní odešli do Čech pracovat či podnikat a v Banátu zůstávají převážně babičky a dědečkové, kteří už ani toho koně nepostrojí, o nějaké dřině na poli ani nemluvě. A nic jiného tam není, doly v Eibentálu už nic nedolují.

Česká republika jim s tím moc pomoci nemůže, tak tam aspoň posílá učitele češtiny. Tuším, že v Rovensku byla byla česká malotřídka, v ostatních vesnicích je alespoň výuka češtiny podporovaná rumunským ministerstvem školstvím, ovšem na učitele nedají ani vindru. Místní český učitel je takový trochu písmák, jako z F. L. Věka, nejenže učí česky, ale organizuje i český kulturní život. V Gerniku „vydával“ i český časopis.

V květnu 2002 jsem měl to štěstí projet všechny české vesnice v rumunském Banátu; Kudrna tam pořádal výpravu, fotilo se, v kulturních domech jsme instalovali výstavy fotek a Jarda Luner z brněnské hvězdárny promítal překrásné diáky…