NORSKÉ OBRÁZKY  (1992) – Nordkap

MICHAEL STANOVSKÝ

NORSKO • Hory • Oslo • Nordkap • Lofoty a Vesteråly

V devadesátých letech jsem se dostal na sever Evropy. Vyfotil jsem tam pár obrázků, v Norsku na černobílý, na Islandu pak barevný film. Tehdejší fotky nejsou nic moc, ale v našich krajích to byla exotika. Po dlouhých letech abstinence to pro nás byl celý Sever naprostá exotika, dálava, polární kruh, nejsevernější místo Evropy. Z nadšení, nevědomosti a zároveň netušených možností v letech dalších jsem zplodil tyhle stránky „Islandskej kraj“ a „Norské obrázky“, které dnes vzbuzují spíš úsměv, ale jsou obrazem doby svého vzniku. Tak je tak také berte. Už jsem je chtěl smazat, ale bylo mi to líto. DÍKY.

Od těch dob jsem se tam dostal nesčíslněkrát, vyfotil mnoho lepších fotek, ale to už je jiná kapitola. Třeba to sem dám také. Nějaké mé čundry do Laponska naleznete tady www.severskelisty.cz/michalovyexpedice.

Nordkap je mys na ostrově Magerøya na severním pobřeží Norska. Na ostrově Magerøya jsou i jiné pěkné věci. Třeba skalní brána Kirkjeporten.

Nordkap je neprávem vydáván za nejsevernější místo pevniny, Norska nebo dokonce celé Evropy. To je několikanásobná blbost. Nordkap je totiž na ostrově. Nejsevernější bod pevniny je mys Kinnaroden asi 70 km na východ odtud. Tam ale není nic extra zajímavého, nevede tam ani pořádná silnice, tak se o tom raději nemluví.
Ostatně ani na ostrově Magerøya není Nordkap tím nejsevernějším místem. O dva kilometry severněji je mys Knivskjelodden. Tam ale nevede cesta, musí se bažinatou tundrou, takže se to před turisty, kteří jsou zvyklí všude dojet autobusem, raději tají.
Konec konců, ostrov Magerøya není nejsevernější část Norska. Nějakých 800 km na sever je ještě Svalbard (Špicberky). Tam je Norsku nejseverněji.
Ale ani Svalbard není v Evropě nejseverněji. Ještě lépe je na tom Země Františka Josefa, ale ta patří Rusům.
A ještě severněji končí Grónsko, to ale jedna patří patří Dánům a jednak není v Evropě.

ALE Nordkap JE NEJZNÁMĚJŠÍ. I Karel Čapek tam doplul. Lidé sem jezdí především proto, že tu sluníčko v létě nezapadá. A taky aby měli další vrub na pažbě vinčestrovky turistických atrakcí.

 

Cestou na Nordkap

Takováhle silnice vede podle zálivu Porsangen. Dvě auta se vedle sebe vejdou na silnici. V tunelech nikoliv. Tam jsou místa na vyhýbání. Je to silnice E69.

 

Ostrov Magerøya

Na ostrov Magerøya se musíte dostat trajektem. Ale snad v letošním roce (1989) bude v provozu tunel pod mořem. Škoda, takovéhle obrázky z plavby už neuvidíte. Trajekt vede z Kåfjordu do Honnigsvågu.

 

  

Nordkap

Tak už jsme tady. (71° 10' 21") Ostrý skalní zub, na něm vyhlídková terasa. A na sever nedohledno. Byl jsem tu dvakrát. Poprvé bylo všelijak, chvilkama pršelo, chvilkama bylo jasno, na půlnoční sluníčko nevelká naděje. Rok na to vichřice, liják, mlha,… Kamarádi hlásili, že za dva roky zase…

Na Nordkapu toho nikdy moc nebylo, roku 1884 tu postavili kapli, v roce 1944 ji Němci smetli z povrchu země.

Teď na vyhlídkové terase stojí drátěný model zeměkoule směřující svojí osou k severu.

Kousek odtud je návštěvnické centrum – normální bussines, suvenýry, restaurace a drahota. Tři patra pod zemí je Grotten Bar (Jeskynní bar) – šampaňská a kaviárová restaurace s panoramatickým oknem otočeným na sever. Co se tam konzumuje a kam se kouká netřeba zdůrazňovat.
Taky je tam panoramatické kino, prý nejsevernější pošta (asi kromě Svalbardu-Špicberk).

V červnu 1988 sem pozvali sedm dětí z celého světa. Každé udělalo nějakou plastiku, organizátoři všech sedm odlili v nadživotní velikosti a teď se tu do toho opírají severní větry. A je to hezký.

Nordkap býval hojně navštěvován. Přece jen je to pěkná atrakce. Třeba roku 1664 tu byl kněz Francesco Negri, 1795 král Ludvík Filip Orleánský. Jeho návštěvu tu připomíná busta. Mije návštěvy připomínají tak akorát tyhle fotky.

Tak takhle vypadá Nordkap z letadla. Koupil jsem si tam takovou pohlednici. Na letadlo jsem neměl.

Kolem deváté hodiny večer dorazilo asi padesát autobusů, převážně s Japoncema, tak jsme to zabalili a šli pryč. Ono je lepší se dívat na půlnoční sluníčko z divokého mysu Knivskjelodden. Je vidět na fotce úplně vzadu.

 

Přístav Hornvika

Kousek před Nordkapem je přístav Hornvika. Teda přístav…
Je to záliv s dřevěným molem a uzounkou cestičkou vedoucí 300m do kopce. Když na Magerøyu nevedla silnice a trajekt, tak se sem jinak nikdo nedostal.
I pan Karel Čapek sem dojel na pouti lodí Håkon.

 

Kirkjeporten

V Risfjordenu patnáct kilometrů před Nordkapem je městečko Skarsvåg. Nad ním je pěkná skalní brána. Když si šikovně stoupnete, tak v ní uvidíte Nordkap. A chcete-li mít vyfocen ozvláštní kýč, počkejte si na půlnoční sluníčko.

 

  

Mys Knivskjelodden

Nordkap je vydáván za nejsevernější místo. O tom jsem již hovořil. Na ostrově Magerøya je severnější mys Knivskjelodden (71° 11' 08"), to znamená nůž. Jeho fotka udělaná z Nordkapu je vlevo. Naopak Nordkap udělaný z Knivskjeloddenu je dole.

Cesta tam vede polobažinatou tundrou, chvílema v mokré trávě podle potoka, poslední dva kilometry po rozpukaných šikmých žulových skalnatých deskách. Ale pohledy byly přenádherné.

 

Nordkap

Ještě jeden pohled na Nordkap z Knivskjeloddenu. Tohle každý neuvidí. A o pulnoci tuplem ne.

 

Mys Knivskjelodden

Na Knivskjeloddenu se těsně k moři nedostanete. Uklouznete po chaluhách a rozbijete si kokos v příboji na skalách. V moři plavali dva tuleni.

Blíží se půlnoc, obloha je pořád zatažená, ale na severu se vyjasňuje… Že bychom přece jen měli štěstí na půlnoční sluníčko?

 

Půlnoční slunce

ANO!!!
Povedlo se.

Je půlnoc z 10. na 11. července 1994

Lépe to už asi v životě neuvidím.

K ránu se vrátíme tundrou k autobusu, trochu se prospíme ve stanu uprostřed rašeliniště a ráno hurá zpátky na jih. Bude pršet a pršet dva dny. A bude zataženo. Ale my jsme měli kliku, protože jsme na sever spěchali a stihli.

V roce 1995 jsem už tolik štěstí neměl a přátelé v roce 1997 také ne…

All Rights Reserved © Michael Stanovský, 1997-2020, telefon: 603 538 168, mail: michael@stanovsky.eu, kontakty