 
|
ISLANDSKEJ KRAJ (1996) – jezera
MICHAEL STANOVSKÝ
ISLAND • Reykjavík • Sopky • Termální oblasti • Jezera • Řeky a vodopády V devadesátých letech jsem se dostal na sever Evropy. Vyfotil
jsem tam pár obrázků, v Norsku na černobílý, na Islandu pak barevný film.
Tehdejší fotky nejsou nic moc, ale v našich krajích to byla exotika. Po dlouhých
letech abstinence to pro nás byl celý Sever naprostá exotika, dálava, polární kruh,
nejsevernější místo Evropy. Z nadšení, nevědomosti a zároveň netušených
možností v letech dalších jsem zplodil tyhle stránky „Islandskej kraj“ a „Norské obrázky“, které dnes vzbuzují spíš
úsměv, ale jsou obrazem doby svého vzniku. Tak je tak také berte. Už jsem je chtěl smazat, ale bylo mi to líto. DÍKY.
Od těch dob jsem se tam dostal nesčíslněkrát, vyfotil mnoho lepších fotek, ale to už je jiná kapitola. Třeba to sem dám také.
Nějaké mé čundry do Laponska naleznete tady
www.severskelisty.cz/michalovyexpedice. Na Islandu jsou také dvě krásná jezera.
Tedy, ono jich je víc, ale já se tu zmíním o těch dvou.
Mývatn (jezero much)
a Þingvallavatn („parlamentní“ jezero) jsou nejznámější a navíc
mají jednu zvláštnost – probíhá tudy tektonický zlom mezi Evropou a
Amerikou. Jak se na sebe tlačí evropská a americká pevninská kra, tak
vzniká nestabilní tektonická oblast. To je onen Atlantický hřbet v
Atlantickém oceánu. Když je tektonická oblast pár kilometrů pod
vodou, tak o tom nikdo nic neví. Ale na severu podmořské sopky sopkovaly tak moc, že vzniknul Island. Půlka patří Americe, půlka
Evropě. Zvláště v oblasti Þingvelliru můžete
stát každou nohou v jiném světadíle.


|
Mývatn
Nejkrásnější kus
Islandu. Jezero Mývatn – v překladu jezero much. Je to pravda, i
když, nutno přiznat, pod Heklou to
bylo horší. Dnes je krásný západ slunce (viz kýč na
fotografii), zítra bude pršet a už nepřestane. Nejaktivnější
tektonická oblast, taky se tu stýká Evropa s Amerikou, ale není
to tu tak vyhraněný, jako u Þingvellíru.
Kousek odtud je naposledy činná sopka Krafla
(to platilo ještě v létě roku 1996, o vánocích tomu bylo již
jinak).
Na Mývatnu je spousta zajímavostí. Například pseudokrátery – vybublala je nová láva deroucí se před 2000 lety přes starou
lávu. Udělalo to blumbp a byl pseudokráter. |

|
Grjótagjá
Jeskyně Grjotagjá s
geotermální vodou. Je to asi 4 kilometry pěšky od Mývatnu
mezi nádhernými bizarními lávovými útvary a útvarky. Jeskyně
se dělí na dvě menší, jedné se říká dámská a druhé pánská
sekce. Ještě nedávno sem jezdili turisti a zbohatlíci dělat
mejdany a chlastat ledové šampaňské v horké vodě. Nicméně
teplota vody v poslední době stoupla až na 50 stupňů, takže
tam sotva strčíte nožku, aby nesmrděla, než dorazíte zpět k
civilizaci. |

|
Þingvellir
Zde jsou vidět skály –
levá je v Evropě, pravá v Americe. Dole je země nikoho. V dáli
je viděl vodní tříšť vodopádu Öxaráfoss na řece Öxará.
Ještě dál není vidět jednací skály parlamentu. Je tu
tektonická oblast, Evropa s Amerikou se na sebe tlačí, občas
poklesne země. Hroby na hřbitově třeba i o pár centimetrů ročně,
kostelík nedávno dokonce o 19 centimetrů. Je tu hotel a kostelík
s domky pro jeptišky a jinak nic. |

|
Þingvallavatn
Největší islandské
jezero Þingvallavatn. Přírodní rezervace. Stýká se tu Evropa s
Amerikou. Roku 930 zde založili nejstarší parlament na světě.
Scházel se jednou ročně a pod širým nebem. Vikingové seděli
na skále v Americe, mluvčí stáli pod nima na jiné skále v
Evropě. V roce 999 tu přijali křesťanství. Dnes se tu parlament
schází jen občas a symbolicky. |

|
Jökulsárlon
Je to zátoka, laguna. Jde o jezírko,
do kterého spadá ledovcový splaz Breidamerkurjökull z ledovce Vatnajökull.
Ledovec se v laguně telí, nádherný ledový skulptury. Turisty
tady vozí ve srandovních obojživelných loďobusech, mají jména
po Islandských skřítcích jako vyšitý z Tolkiena. Třeba Gimli
(ono se ve Středozemi vůbec mluvilo podobně jako na Islandu,
však také pan spisovatel Tolkien byl
jazykozpytec zaměřený na starogermánštinu – a islandština je v
podstatě nezměněná starogermánština či norština z prvního tisíciletí). V
laguně je lehce slaná voda, rybaří se tu (lososi a pstruzi), ráno
nás vítali dokonce dva tuleni. |
|