ISLANDSKEJ KRAJ  (1996)
termální oblasti

MICHAEL STANOVSKÝ

ISLAND • Reykjavík • Sopky • Termální oblasti • Jezera • Řeky a vodopády

V devadesátých letech jsem se dostal na sever Evropy. Vyfotil jsem tam pár obrázků, v Norsku na černobílý, na Islandu pak barevný film. Tehdejší fotky nejsou nic moc, ale v našich krajích to byla exotika. Po dlouhých letech abstinence to pro nás byl celý Sever naprostá exotika, dálava, polární kruh, nejsevernější místo Evropy. Z nadšení, nevědomosti a zároveň netušených možností v letech dalších jsem zplodil tyhle stránky „Islandskej kraj“ a „Norské obrázky“, které dnes vzbuzují spíš úsměv, ale jsou obrazem doby svého vzniku. Tak je tak také berte. Už jsem je chtěl smazat, ale bylo mi to líto. DÍKY.

Od těch dob jsem se tam dostal nesčíslněkrát, vyfotil mnoho lepších fotek, ale to už je jiná kapitola. Třeba to sem dám také. Nějaké mé čundry do Laponska naleznete tady www.severskelisty.cz/michalovyexpedice.

Geotermálních oblastí je na Islandu děsně moc. My jsme tou naší Karosou sice nemohli objet všechny, ale to se asi nedá. Zlé jazyky tvrdí, že stačí (téměř kdekoliv) zarazit trubku do země, napojit na ní ústřední topení a skleník a je vystaráno. Ve skutečnosti to nebude tak růžové, v Reykjavíku čerpají vodu z artézských mnohakilometrových vrtů z padesátikilometrových vzdáleností, známá geotermální elektrárna s koupalištěm Modrá Laguna také čerpá termální vodu z artézských studní dva kilometry hluboko.
Každopádně jde o úchvatné přírodní děje, když chodíte okolo, máte přece jen takový blbý pocit jako v kotelně, kde kotel odfukuje přebytečnou páru bezpečnostním ventilem.

 

Strokkur

Oblast sirných a teplých pramenu Haukadalur.
Velký Geysir 77 metrů vysoký už negejzíruje byvše ucpán sajrajtem, hlínou a kamením od turistů. Naposled gejzíroval při výročí samostatnosti. To do něj nalili asi tunu mazlavýho mýdla, von si gejzírnul naposled – a teď je z něj jen takový horký jezírko.
Malý gejzír Strokkur tryská co 5 minut do výše asi 30m. Všude kolem plno čmoudíků, vřících pramenů a sirného smradu. (doplnění 21. století: při nějakém lokálním zemětřesení se něco hnulo a už zase gezíruje – sice nepravidelně a ne moc vysoko, ale přece jen)
Jo a kde se bere ta horká voda – vůbec nepochází ze středu země. Je to obyčejná dešťovka, která se puklinama dostává do hloubky třeba až nějaké kilometry, ohřívá se o horké šutry, vytváří se pára a ta zbytek vody s párou a většinou i bahnem nebo sirmými exkrementy žene jinejma puklinama nahoru. Nic moc, nechat se od toho postříkat.

 

Grjótagjá

Jeskyně Grjotagjá s geotermální vodou. Je to asi 4 kilometry pěšky od Mývatnu mezi nádhernými bizarními lávovými útvary a útvarky. Jeskyně se dělí na dvě menší, jedné se říká dámská a druhé pánská sekce. Ještě nedávno sem jezdili turisti a zbohatlíci dělat mejdany a chlastat ledové šampaňské v horké vodě. Nicméně teplota vody v poslední době stoupla až na 50 stupňů, takže tam sotva strčíte nožku, aby nesmrděla, než dorazíte zpět k civilizaci.

 

Námafjall

Mezi Mývatnem a Kraflou (cca 30 km) je takový pohoříčko Námafjall z jakési žluté horniny. Skoro samá síra, geotermální oblast, teplé prameny, čmoudíky. Nahoře jsou ostrůvky, kde vyvěrá sirný smrad a čmoudíky. Jsou tu nádherný bahenní krátery mezi 15cm a dvěmi metry. Bahno bublá, smrdí a stříká.

Na vršku pohoříčka Námafjall je sirná oblast. A opět skoro samá síra, termální oblasti, teplé prameny, čmoudíky a prskající bahýnko. Chodit po tom jde, trochu se to houpe jako mech nebo rašeliniště. Občas se to (prý) může i propadnout.

Pod pohoříčkem kus od parkoviště. Hromada šutrů a z toho jde horká a víceméně smradlavá pára. To individuum jsem já. Jak vidíte, opravdu stačí zarazit do země trubku, na to napojit ústřední topení, okolo udělat z betonu a sopečných šutříků dům, postavit skleník a základ městečka je hotov.

All Rights Reserved © Michael Stanovský, 1997-2020, telefon: 603 538 168, mail: michael@stanovsky.eu, kontakty