ISLANDSKEJ KRAJ  (1996)
řeky a vodopády

MICHAEL STANOVSKÝ

ISLAND • Reykjavík • Sopky • Termální oblasti • Jezera • Řeky a vodopády

V devadesátých letech jsem se dostal na sever Evropy. Vyfotil jsem tam pár obrázků, v Norsku na černobílý, na Islandu pak barevný film. Tehdejší fotky nejsou nic moc, ale v našich krajích to byla exotika. Po dlouhých letech abstinence to pro nás byl celý Sever naprostá exotika, dálava, polární kruh, nejsevernější místo Evropy. Z nadšení, nevědomosti a zároveň netušených možností v letech dalších jsem zplodil tyhle stránky „Islandskej kraj“ a „Norské obrázky“, které dnes vzbuzují spíš úsměv, ale jsou obrazem doby svého vzniku. Tak je tak také berte. Už jsem je chtěl smazat, ale bylo mi to líto. DÍKY.

Od těch dob jsem se tam dostal nesčíslněkrát, vyfotil mnoho lepších fotek, ale to už je jiná kapitola. Třeba to sem dám také. Nějaké mé čundry do Laponska naleznete tady www.severskelisty.cz/michalovyexpedice.

Řek a vodopádů je Island plný. Jsou to ty hezčí části krajiny. Řek je na Islandu tolik, že kdyby všechnu jejich energii přeměnili v elektrárnách na eltekřinu, tak by značná část Evropy mohla mít vystaráno. Protože je Island vlastně kus čediče čouhající z moře, na něm trochu sopečného popela a žádná hlína, tak všechna voda, co naprší, také hned odteče. Nic se nevsakuje, proto je Island paradoxně dost suchá krajina. I když se Golfský proud stará dost intenzivně, aby pršelo pořád. Víc než v norských Lofotech. A tam pršelo imrvére.

 

Skogafoss

Vodopád 60m vysoký, údajně nejhezčí vodopád na Islandu. Na mne ale větší dojem udělal vodopád Svartifoss v Skatafellu.

 

Svartifoss

Nádhernej, asi dvacetmetrovej vodopád v rezervaci Skaftafell. Dělalo to takovou podkovu, nahoře visely girlandy z čedičovejch šestibokých hranolů. To Islanďani asi okoukali z čedičových varhan v Kamenickym Šenově.

 

Godafoss

Godafoss znamená vodopád bohů. Na zasedání parlamentu roku 999 se místní vikingové usnesli, že přijmou křesťanství. Když se viking Porgeir vracel z Þingvelliru domů, odvrhl do tohoto vodopádu své pohanské bůžky. Stalo se zvykem je sem chodit odhazovat i do budoucnosti. Proto vodopád bohů. Jinak to vypadá jako malá Niagara. Takových je po Islandu spousty.

 

Jökulsárlon

Je to zátoka, laguna. Jde o jezírko, do kterého spadá ledovcový splaz Breidamerkurjökull z ledovce Vatnajökull. Ledovec se v laguně telí, nádherný ledový skulptury. Turisty tady vozí ve srandovních obojživelných loďobusech, mají jména po Islanských skřítcích jako vyšitý z Tolkiena. Třeba Gimli (ono se ve Středozemi vůbec mluvilo podobně jako na Islandu). V laguně je lehce slaná voda, rybaří se tu (lososi a pstruzi), ráno nás vítali dokonce dva tuleni.

 

řeka Jökulsá á Fljöllum

Národní park Jökulsárgljúfur. Řeka Jökulsá á Fjöllum tvoří kaňon místy až 120m hluboký a půl kilometru široký. Říká se mu Islandský Grand kaňon. My jsme jej prošli asi 20 kilometrů na od kempu k vodopádům Dettifoss a Selfosss. Jsou to největší vodopády na Islandu a prý i v Evropě. Alespoň svým průtokem. Kus od kempu bylo skalní město Hljódaklættar a na sever je podkovovitá propadlina Ásbyrgí. Legenda tvrdí, že tam šlápnul kůň norského boha Odina, geologové tvrdí, že to vymlela řeka a pak se to propadlo. Řeka dnes teče bůhvíkde, přesto geologové předkládají jako pravděpodobnější variantu. Zlí jazykové tvrdí, že ne o moc.

All Rights Reserved © Michael Stanovský, 1997-2020, telefon: 603 538 168, mail: michael@stanovsky.eu, kontakty