ISLANDSKEJ KRAJ  (1996) – sopky

MICHAEL STANOVSKÝ

ISLAND • Reykjavík • Sopky • Termální oblasti • Jezera • Řeky a vodopády

V devadesátých letech jsem se dostal na sever Evropy. Vyfotil jsem tam pár obrázků, v Norsku na černobílý, na Islandu pak barevný film. Tehdejší fotky nejsou nic moc, ale v našich krajích to byla exotika. Po dlouhých letech abstinence to pro nás byl celý Sever naprostá exotika, dálava, polární kruh, nejsevernější místo Evropy. Z nadšení, nevědomosti a zároveň netušených možností v letech dalších jsem zplodil tyhle stránky „Islandskej kraj“ a „Norské obrázky“, které dnes vzbuzují spíš úsměv, ale jsou obrazem doby svého vzniku. Tak je tak také berte. Už jsem je chtěl smazat, ale bylo mi to líto. DÍKY.

Od těch dob jsem se tam dostal nesčíslněkrát, vyfotil mnoho lepších fotek, ale to už je jiná kapitola. Třeba to sem dám také. Nějaké mé čundry do Laponska naleznete tady www.severskelisty.cz/michalovyexpedice.

Sopky jsou na Islandu všude. Vyfoťte cokoliv a určitě tam byla nebo bude sopka. Ale na druhou stranu si nemyslete, že je to jako v pekle, že se všude vaří a bublá láva. Dokonce ani není pravda, že každá sopka má kráter na kopci.
Hekla soptila pět let před naším příchodem, ale na vršíčku jsme sotva našli teplejší místečko. Všude tam byl sníh a led a zima a mlha a vichřice.
Krafla není typická sopka, spíše pohoříčko. Krátery jsou na rovině pod horou.
Láva nebývá „zkamenělý potok“, ale spíše spousta obrovských porézních šutrů až 5m velkých, chodit se po tom nedá a boty to zničí. Sopečný popel je spousta droboučkých šutýrků, asi jako drobný koks.

 

Hekla

Obrázek není můj a pochází z roku 1991. Hekla je sopka, údajně činná. Vysoká 1491m, cesta nahoru je trnitá a silně lávovitá. Vyrazili jsme v osm ráno, než jsme celou horu (kvůli té lávě) obešli, bylo šest večer. Zpátky jsme šli (nebo spíš padali) přímo dolů asi tři hodiny. Naopak to bohužel nešlo, protože kilometrová halda štěrku pod úhlem 45 stupňů nelze vylézt. Proto se to obchází. Cesta byla strastiplná také proto, že šofér Pepa pod vidinou dne bez volantu dostal chuť na rum a ožral mne. Hekla naposled heklovala a lávovala v letech 1970, 1980, 1981 a 1991. Udělalo to pfrrrrr a desítky čtverečních kilometrů se pokrylo prachem, popelem a šutříky. Skoro jako na Mostecku. Přestože jde o činnou sopku, je všude zima, sníh a na vršku místo kráteru s bublající lávou jenom metrový ledovec. Teplou lávu na Islandu uvidíte jenom tak ohřátou od nějakých sirných čmoudíků. Pod Heklou u řeky Ytrí-Rangá žijou mušky. Šílený. Zlatý norský a finský komáři zvaní Moskyt-Air-Force. Zlatí skotští komáři zvaní malý skotský kurvy. Tady pomáhá jen zabalení celé kebule do moskytiery. A tu nemáme.

 

Hvannadalshnjúkur

Vidíme nejvyšší horu Islandu, sopku Hvannadalshnjúkur (2109 m n.m.). Byl jeden mála slušných dní na Islandu – u rezervace Skaftafell. Údajně činná sopka, ale pod mnoha metry sněhu. Člověk se posmíval. Na konci roku 1996 nás smích přešel, protože právě taková sopka tam bouchla. A pěkně pod ledovcem, a překvapivě rychle vyráběla krychlový kilometry vody, který pak vytekly a vzaly s sebou všechno, co bylo v cestě.

 


Pohoříčko Krafla

Krafla

Lávové pole pod Kraflou, opět pěkně sirno-smrduté.
Krafla je hora s výškou 818 m, lépe řečeno pohoří či aktivní oblast. Vědci tvrdili, že nejbližší bouchnutí sopky bude zde. Prý tak do 2 až 4 let. ChaCha. Je vidět, jak je ta geologie stejně šarlatánská jako třeba meteorologie. Pod horou nepřeberná lávová pole z různých dob. Krátery, ze kterých to soptilo, nejsou na kopci, ale spíš pod horou. Kráterové jezero Viti soptilo 1724, je nepatrně termální. Pod Kraflou je „údolí“ asi 10km široké vyplněné lávou z různých let. Je tam řada kráterů a kráterků, velice fotogenická, táhnoucí se na sever. Čím severnější, tím mladší. Nejprve je žlutohnědý kopec se spoustou čmoudíků, výdechů, solfatarů a vyvřelin ze síry. Tento obrázek byl vyfocen za tímto kopcem, kde už byly jenom čmoudíky vycházející asi tak se dvaceti kráterů či spíše kráterků a puklin v zemi.

 


Lávové pole Krafla

Pěkný vzorek pěkně vybarvené lávy. Je to kousek dál, než zobrazuje předchozí obrázek. Tady začíná ta správná Čína. Krátery jsou z roku 1975 a 1984 a spousta dalších. Spousta nádherných vyvřelin, kousků lávy, čmoudících kráterů… Láva je teplá, ale asi jen od té vyvěrající páry. Pěkně vybarvená, křehká, láme se, když po ní chodíš. Ještě asi 10km na sever je to ještě lepší, včera tam byla třičlenná expedice z našich řad. Černočervená krajina a horká láva. Mohlo to tam bublat tak před osmi lety. Mapy, co máme, skutečnosti odpovídají jen zčásti. Stále se to mění, magnetická deklinace taky, GPS jsme tehdy neměli.

All Rights Reserved © Michael Stanovský, 1997-2020, telefon: 603 538 168, mail: michael@stanovsky.eu, kontakty